28. – 30. května 2004

Ve dnech 28. – 30. května 2004 jsem podnikli autobusem výlet do nejkrásnějšího pohoří naší země – na Šumavu. Akci absolvovalo 33 účastníků z řad našich členů a jejich rodinných příslušníků. Vyjeli jsme v pátek ráno směrem na České Žleby, kde se nad obcí nachází ubytovací zařízení SPŠ Čáslav. Zde jsme měli zajištěno ubytování a stravování. V obci České Žleby jsou většinou rekreační chalupy, za ní už začínalo ještě před pár lety hraniční pásmo. Po obědě jsme nedočkavě vyrazili na první výlet do nedaleké obce Stožec, odtud jsem absolvovali výstup k nádherné dřevěné Stožecké kapli a kdo měl ještě dost sil, vystoupal až na Stožeckou skálu. Výhled, který se před námi otevřel, nás utvrdil v tom, že jsme si kraj našeho zájezdu vybrali dobře. Délku cesty zpět volil každý podle svých zbývajících sil. Někteří při zpáteční cestě narazili na nenápadnou dřevěnou stavbu, která se ukázala být čistírnou odpadních vod pro obec Stožec. Obcí protéká Studená Vltava s křišťálově čistou vodou. Lze předpokládat, že limity vypouštěné vody jsou zde oprávněně stanoveny velmi přísně.
V sobotu jsme se probudili do kouzelného slunečního rána. Autobusem jsme se vydali na jedno z nejznámějších míst Šumavy – na Čeňkovu pilu. Cestou jsme se krátce zastavili na obhlídku Jezerní slati, jednoho ze šumavských rašelinišť. Cílem naší cesty ale byla nádherná a divoká řeky Vydra. Šli jsme po ní proti toku z Čeňkovy pily do Antýglu. Cestou jsme mohli obdivovat pozoruhodné tvary kamenů vytvořené působením vody nebo se prostě posadit na balvanech a poslouchat řeku. Takže k autobusu, který nás čekal na Antýglu, jsme přicházeli postupně, podle toho, jak dlouho se kdo kochal. V Prášilech jsme se na zpáteční cestě zastavili na oběd a odpoledne jsme ještě stihli vyjet lokálkou ze Stožce do Nového údolí, což je konečná zastávka vlaku na hranici s Německem. Kromě romantického nádražíčka a celního úřadu už zde není nic. Pěšky jsme se vydali do 1 km vzdáleného sousedního bavorského městečka Haimühle a mohli jsme porovnávat krajinu i osídlení na obou stranách hranice. Za sebe musím říct, že německé straně to bylo sice nesrovnatelně civilizovanější, ale u mě vyhrála nádherná příroda na straně naší.
Původně jsme měli už ráno vyrazit zpět k domovu. Byl by to ale hřích nevyužít přízně počasí, a tak jsme se se vstřícným personálem dohodli, že nám připraví ještě oběd a my zatím vyrazíme na poslední průzkum okolí. Kousek za naším ubytováním směrem k hranici jsme objevili pozůstatky vesnice. Jen osazený kámen nám prozradil, že tu dříve byla obec Krásná Hora a že její násilný konec přišel v r. 1956. I nyní zde bylo skutečně krásně. Vykukovaly narcisy v bývalých zahrádkách, kvetly přestárlé ovocné stromy, které zde kdysi někdo s láskou vysadil a úžasný výhled do krajiny bral dech. Na druhé straně údolí je prosperující německá vesnice, kam někteří z nás došli – pouhým přejitím lávky přes potok!
Do posledních chvil před odjezdem jsme se snažili vstřebávat všechny ty krásy, co nás obklopovaly, ale všechno jednou musí skončit. Utěšovali jsme se ale tím, že si můžeme výlet zopakovat.
A tak jsme se letos rozhodli uspořádat výlet na Šumavu znovu. Uskuteční se koncem května a opět budeme bydlet v Českých Žlebech, kde se nám líbilo. Já Vás tímto všechny srdečně zvu, krásy Šumavy jsou nevyčerpatelné. Pozvánku a podrobnější informace ještě obdržíte.

Šárka Tichá