Zájezd vodohospodářů na Šumavu v roce 2014
V pátek 30. května vyrážíme z Kutné Hory na tradiční, tentokrát už v pořadí 9. ročník zájezdu Sdružení vodohospodářů ČR, oblast Kutná Hora za poznáváním přírodních krás a pamětihodností Šumavy.
Naší první zastávkou je v předhůří Šumavy Dobrá Voda u Hartmanic a její vyhlášený kostel sv. Vintíře. Zde stála u pramene léčivé vody původně dřevěná kaple. Vyhlášené poutní místo se po vysídlení původních obyvatel stalo součástí stejnojmenného vojenského prostoru, kostel sloužil jako skladiště vojenského materiálu. Nyní je kostel považován za evropský unikát díky své neobyčejné skleněné výzdobě. Interiér zdobí skleněný oltář vysoký 3 metry a vážící 5 tun, 14 plastik křížové cesty, betlém, socha sv. Vintíře. Dílo vytvořila sklářka Vladěna Tesařová. Barva skla tmavě žlutá až zelená znázorňuje barvu šumavských říček a potoků v době jarního tání. Poté vyslechneme velmi zajímavý výklad v sousedním Muzeu Šimona Adlera, židovského historika a rabína, který se zde narodil a jako oběť holocaustu zahynul v Osvětimi. Součástí muzea je také expozice o životě židovské menšiny, se zájmem si prohlížíme např. rekonstrukci prostoru původní košer porážky.
Skleněný oltář
Z Dobré Vody přejíždíme dál do hor, do obce Prášily, dříve významného střediska výroby skla. Po neblahém období vysídlení se v současné době stává obec Prášily centrem zimní i letní turistiky. Jsme příjemně překvapeni uceleným vzhledem obce, který je dán obrazovou výzdobou fasád opravených domů.
Vydáváme se na cca 12 km túru směrem Stará Hůrku, bývalá sklářská huť, kterou kdysi proslavila především výroba zrcadel. V místě osady nyní stojí pouze obnovená kaple s hrobkou majitelů skláren. Voda byla do skláren přiváděna vodním kanálem z nedalekého jezera Laka. Jezero leží 3,5 km od Prášil, zarůstá vegetací a postupně přechází v zrašelinělý močál, což bylo již v 19. století důvodem ke zvyšování hráze. V hrázi byla upravena propusť. Jedná se o nejvýše položené (1 096 m n.m.) a zároveň nejmenší (plocha 2,87 ha, obvod 870 m) ze všech osmi šumavských jezer. Maximální hloubka činí 3,9 m a střední hloubka je pouze 1,4 m. Obsah vody se odhaduje na 40 tis. m3, zajímavostí jsou plovoucí rašelinné ostrůvky. Voda z jezera byla kromě použití při výrobě skla využívána i k plavení dřeva.
Jezero Laka
Navečer jsme byli přivítáni pohostinnými manžely Petráňovými, majiteli penzionu v Nových Hutích nedaleko Kvildy.
V sobotu 31. května se budíme do slunečného rána, počasí přímo láká k celodenní túře. V obci Stožec navštěvujeme perfektně vybavené Infocentrum, někteří se fotíme s vycpaným bobrem – se zvířecím kolegou „takyvodohospodářem“. Lokálkou vyjíždíme do Nového Údoli, které je označováno za jedno z nejkrásnějších údolí v Čechách. Dříve rušná pohraniční osada, dnes kouzelné romantické nádražíčko. Kdysi zde železniční trať překračovala česko – bavorskou hranici. V letech 1948 – 1989 to bylo ostře střežené a pro obyčejného smrtelníka nepřístupné místo. Dnes turistický ráj a místo se skutečnou železniční raritou, nejkratší mezinárodní železnicí na světě, která v délce 105 metrů překračuje hranici z Nového Údolí až na bavorské území.
Mezinárodní trať z Nového Údolí do Bavorska
Nedaleko od nádraží začíná Schwarzenberský plavební kanál, spojující jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouskou řeku Grosse Mühl, přítok Duhaje. Kanál v délce 44 km a průměrného spádu 2,5 promile propojuje tedy úmoří Severního a Černého moře. Vystaven byl v letech 1789 – 1822 dle projektu ing. Josefa Rosenauera, který byl později za zásluhy o zásobení Vídně dřevem jmenován čestným občanem města Vídeň.
Z Nového Údolí se vydáváme po místech zaniklých obcí, po turistické trase, která vede přibližně půl kilometru od státní hranice s Bavorskem. Procházíme bývalé obce Krásná Hora a Mlaka. Zaniklé obce připomínají boží muka a ovocné zahrady bez obydlí. Někteří odbočí i k hraničnímu přechodu pro pěší Mlaka/Bischofreut, který je tvořen pouze kamenným mostkem přes potok.
Mírným stoupáním procházíme další bývalou obec Kamenná Hlava. Tu nám dne připomíná už pouze pamětní kámen a roztroušené hromady sutin po zbořených staveních.
Poté přes obec České Žleby pokračujeme až do osady Dobrá. Obec roztroušená v délce 5 km jednostranně podél silničky představuje v oblasti je v oblasti Šumavy jedinečně dochovaný a téměř nenarušený skanzen „tyrolského“ roubeného domu. V obci je konec naší dnešní cesty. Postupně se scházíme v široko – daleko vyhlášené hospůdce „U Němečka“. Interiér je zařízen starožitnostmi, minimuzeem uniforem a budovatelských tabulí z 50. let. Agitační nápisy nám dnes vyvolávají už jen úsměvy na tváři.
Přestože je za námi náročný den, večer si příjemně posedíme, popovídáme a zazpíváme při kytaře. Další den nás bohužel už čeká návrat domů.
Společná fotografie před odjezdem z penzionu
V neděli 1. června navštěvujeme město Kašperské Hory, šumavské město s bohatou historií. Toto horské středisko je centrem celoroční turistiky a rozkládá se v blízkosti horního toku zlatonosné řeky Otavy. Kašperské Hory jsou mimo jiné dějištěm románů a povídek významného šumavského autora Karla Klostermanna. Spisovatelův otec zde působil jako lékař a několik let byl i starostou.
Nad městem se tyčí známá dominanta kraje – Hrad Kašperk vystavěný z rozkazu Karla IV. k ostraze zemské hranice, obchodní stezky a zlatorudných dolů. A ten je naším dnešním cílem.
Přibližně 500 m před hradem se nachází zbytky opevnění hradu zvané Pustý hrádek. Je položen výše než samotný hrad, a proto je z něho krásný výhled nejen na Šumavu, ale i na samotný hrad Kašperk. Na hradě většina z nás volí prohlídku s průvodcem, který nás velmi přesvědčivě zasvěcuje do tajů života na hradě ve středověku.
Hrad Kašperk
V autobuse rekapitulujeme celý pobyt a všichni jsme překvapeni, že jsme za tři dny ušli téměř 40 km. Domů se vracíme spokojeni a plni nezapomenutelných dojmů.
Šárka Tichá