13. 8. 2009 až 20. 8. 2009

Třetí srpen 2009 začal ještě v Česku dešťovými přeháňkami, zcela symbolicky pro osmidenní zájezd 20 vodařů ze Sdružení vodohospodářů ČR s jejich známými či příbuznými (0) do Skotska. Ale při příletu dopoledním letem skotskými aerolinkami z pražského letiště na Edinburghské, nás kromě českého průvodce Martina se zajištěným autobusem pro celou dobu našeho pobytu, čekalo i slunečné počasí. Výhodou byl i náš skotský řidič autobusu, jinak také učitel dějepisu, který nejen, že nás zahrnoval spoustou informací, ale zastavoval i na dalších pozoruhodnostech skotské historie i současnosti.

Spojené království je konstituční monarchií složenou ze čtyř zemí: Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Legislativa je realizována jako zákony Spojeného království. Ty mohou mít platnost na celém území Spojeného království včetně Skotska, ale vzhledem k oddělené platnosti skotského práva mnoho z nich neplatí ve Skotsku. Zákony, které platí pouze pro Skotsko, jsou od roku 1999 vydávány Skotským parlamentem, který je jednokomorový a sídlo má v Edinburghu.

Skotsko má rozlohu 78 772 km² (ČR 78 867 km²), počet obyvatel: 5,2 miliony, hlavním městem je Edinburgh se 420 000 obyv. Největším městem je Glasgow s 620 000 obyvateli. Státní zřízení: parlamentní demokracie, hlava státu: Queen Elizabeth II. Ministerským předsedou je Gordon Brown. Ke Skotsku patří 790 ostrovů, z toho je 130 ostrovů obydlených.

Po přivítání a po pár organizačních pokynech odjíždíme na naší první zastávku, hlavně si musíme zvyknout, že jezdíme vlevo, řidič sedí vpravo, takže vlevo i vystupujeme z autobusu. Projíždíme krásnou sluncem zalitou krajinou údolí řeky Tweed a zastavujeme v městečku Melrose, kde nás čeká prohlídka zříceniny slavného kláštěra Melrose Abbey (1). Jedná se o zříceninu z 15. století, kdy klášter vyhořel do základů. I přesto se jedná o poměrně rozsáhlý objekt, který stojí pro svoje architektonické prvky za shlédnutí. Důvod k návštěvě ještě umocňuje skutečnost, že zde bylo pochováno srdce Roberta Bruce (Skotský král, který skotskou nezávislost pojistil vítězstvím v bitvě u Bannockburnu roku 1314). Ještě krátká procházka po městě Melrose a již odjíždíme k našemu dalšímu zastavení, kterým je město Jedburgh (pouhých 16 km od hranice s Anglicí) ležící v údolí řeky Jed. Čeká nás prohlídka bývalého monumentálního opatství, dnes již jen jeho, i když poměrně rozsáhlé, zříceniny – Jedburgh Abbey (2) (vypálen a zničen v 16. století).

První den končí krátkou zastávkou na břehu řeky Tweed u městečka Peebles (3). Město známé mimo jiné i výrobou skotského velmi dobrého piva Best (pivo tmavé barvy, které někteří z nás hned večer ochutnali v hospodě poblíž ubytování, které bylo v Travel Inns (F1) u města Falkirk.

Druhý, tentokrát trochu deštivý den (to asi pro větší přiblížení Skotska) začíná u památníku Bannocburn (4) (poblíž hradu Stirling, severně od Falkirkenu) slavného a historiky opěvovaného vítězstvím Skotu nad Anglií. Zde vyvrcholil boj mezi Eduardem II., králem anglickým a Robertem Bruce, králem skotským (podporovaným Francií). Vítězstvím získalo Skotsko samostatnost, hrad Stirling a Robert Bruce se stal plně nezávislým skotským králem. Odtud již plně zaplněný autobus účastníky zájezdu mířil na již zmíněný středověký hrad Stirling (5) postavený jako rezidence Alexandra II. v roce 1226. Koncem tohoto století Skotsko ztratilo svoji nezávislost včetně možnosti hrad spravovat a to trvalo až do již výše zmíněného roku 1314. Značně zachovalý hrad opouštíme za hry kanadských dudáků, kteří se tu účastí každoročně pořádaného skotského festivalu hudebních souborů, založených především na hře na dudy. Poslední pohled na krajinu kolem hradu a na National Wallace Monument (6) 64 vysoký, který vnikl na památku Wallaceova vítězství nad Angličany (nad králem EduardemI.) v roce 1297 a ujíždíme, autobusem řízeným náležitě na svoji zemi pyšným a zároveň i sdílným Skotem Johnem, krajinou Roberta McGregora, známého jako Rob Roye (skotský národní hrdina, vůdce skotských horalů, bojujícího proti Angličanům na počátku 18. století) k další naši zastávce. Tentokrát nás čeká plavba stoletým parníkem Sir Walter Scott (7) po jezeře Loch Katrine, dlouhého cca 13 km, širokého max. 1 km a využívaného jako rezervoár pitné vody pro město Glasgow a to již od poloviny 19. století. Přestože naše vyjížďka byla zahalena do mraků a poměrně vytrvalého deště, nenechal si vyjížďku téměř nikdo ujít a myslím, že nelitoval. Scenérie dotvářené mraky a oparem měnícím se na čisté průhledy do okolní krajiny neubíraly na kouzlu jezera.

Po dvou dnech historie a obdivování přírodních krás Skotska byl náš program oživen o prohlídku novodobého technického zařízení Falkirk Wheel (8), mohutného zdymadla, sloužícího na překovávání výškových rozdílů kanálu spojujícího města Glasgow a Edinburgh (Union Canal) s Atlantickým oceánem. Výtah byl slavnostně otevřen královnou Alžbětou II. 24. května 2002. Jedná se o originální rotační výtah umístěný nedaleko městečka Falkirk, který propojuje průplavy Forth a Clyde Canal a Union Canal., přičemž překonává výšku 24 m. Výtah se skládá ze dvou van, které jsou umístěny na koncích mohutného rotoru. Obě vany mají kapacitu 600 tun vody. Díky Archimedově zákonu nezáleží na hmotnosti plujících lodí a obě vany jsou vždy vyváženy. K pohonu celého zařízení proto stačí relativně slabý motor (22,5 kW), který otočí rotorem o 180° za 5 minut, a to samozřejmě i s námi na palubě lodi. Stavba výtahu stála 17,5 miliónu liber, celý projekt oživení kanálů 84,5 miliónu liber.

Den končí a výletníci plni nových dojmů končí svůj den v příjemné restauraci poblíž Falkirku (9) při dobré večeři a popíjení skotského piva, při výběru asi ze 12 druhů různých piv!!

Tak jak končil druhý den u vody, začíná třetí den, tj. 15.8.2009, rovněž u vody. Tentokrát nás čeká rozlohou největší jezero Skotska Loch Lomond (10) (dlouhé 48 km, široké 8 km, hluboké cca 19 m). Na východním pobřeží se nachází vrch Ben Lomond s výškou 974 m. Cestou autobusem obdivujeme krásy krajiny podél jezera, které je součástí Národního parku Loch Lomond, a velkou pozornost si získávají i dva domečky poblíž jezera doplněné nádhernou květinovou výzdobou (11). Našeho zájmu si povšiml i náš řidič autobusu John a zastavuje nám abychom si mohli výtvory místních obyvatel nafotit. Pak už naše cesta vede přímo do městečka Luss (12), údajně jednoho z nejkrásnějších městeček na břehu jezera. Procházka mezi nízkými kamennými domky, prohlídka malebného kostelíku postaveného na památku utonulé osádky lodi na řece protékající městečkem, součástí je i návštěva malých obchůdků se zbožím charakteristickým pro Skotsko (máslové sušenky, skotské sukně, marmelády z pomerančů a spousta dalších). Městečko je rovněž zajímavé tím, že zde byl položen za účasti i několika studentů z České republiky, základní kámen poutního místa pro setkávání zástupců různých církví z celého světa (13). Ani zde v městečku Luss nechyběl dešť, překvapující byla ale jeho příjemná jemnost.

Na zpáteční cestě projíždíme městem Glasgow (14) a i přesto, že prohlídka města nebyla součástí programu, náš řidič John zajíždí do centra města a projíždí kolem významných staveb města Glasgow. Ukazuje nám komplex staré a nové nemocnice, místní nádraží, areál Glasgowské vysoké školy, nejstarší budovu ve městě, náměstí, divadla a další. Tím to ale nekončí, zastavuje nám u místní několikapatrové Glasgowské katedrály (15) a nechává nám čas na prohlídku. Prohlídka stála za to a nejen prohlídka katedrály, ale i jejího okolí.

Poslední odpolední program byl věnován renesančnímu paláci Linlinthgow (další zřícenině) (16), nacházejícím se ve stejnojmenném městě, vybudovaném na pahorku nad jezerem Loch Linlinthgow (v současné době je součástí místní ptačí rezervace). Palác dal postavit Jakub I. a 8. 12. 1542 se zde narodila královna Marie Stuartovna, dcera Jakuba V. (v letech 1559-1560 francouzská královna a v letech 1542 až 1567 vládnoucí skotská královna, v roce 1568 popravena).

Šestého a 17. 8. 2009 nás čeká dvoudenní výlet. První den jedeme podél Kaledonského vodního kanálu spojujícího Atlantický oceán a Severní moře, další den je věnován prohlídce ostrova Sky.

Kaledonský kanál vede úzkým údolím Glen Mór, středem severního Skotska ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Začíná v jezeře (zálivu) Loch Linnhe, přes jezero Loch Lochy, které začíná o města Fort Williamu. Výškový rozdíl 24 m mezi uvedenými jezery je vyrovnán tzv. Neptunovými schody (17), systémem 8 zdymadel a dvěma otočnými mosty (silniční a železniční). Kanál pokračuje dále přes jezero Loch Ness a u města Inverness je ukončen v Severním moři. Mezi jezery Loch Lochy a Loch Ness je další soustava zdymadel ve Fort Augustus. Délka celého kanálu je 98 km, 61 km připadá na tři uvedená jezera. Nejvyšší bod leží ve výši 28 m n. m. Kanál byl uveden do provozu v roce 1847, v současné době se využívá především pro turistiku. Obě uvedené soustavy zdymadel jsme navštívili a měli jsme možnost zhlédnou proplavení lodi alespoň přes několik zdymadel.

Po prohlídce prvních z uvedených zdymadel následovala vyjížďka lanovkou (18) pod vrchol Ben Nevis (19), na jakési rozmezí s možným výhledem na nejvyšší horu Skotska Ben Nevis (1344 m n.m.). Bohužel počasí nám takovou možnost nedalo a tak nezbylo než si alespoň koupit pohlednici s Ben Nevis.

Cesta pokračuje dál, prohlídka již uvedených zdymadel Fort Augustus (20), jízda autobusem podél jezera Loch Ness a to až k zřícenině hradu Urquhart (21) v blízkosti vesnice Drumnadrochit (mezi Fort William a Inverness) kde se také nachází muzeum jezera Loch Neess a jezírko s údajnou obyvatelkou jezera Nessií (tzv.lochneskou příšerou) (22). Hrad byl postaven ve 13 století a byl to jeden z největších středověkých hradů ve Skotsku a je z něho krásný výhled na jezero Loch Ness. (rozloha 56, 6 km², délka 34 km, šířka 1,5 km, hloubka 230 m). Pak už jen dojezd do místa ubytování tj. do města Inverness, kde jsme bylo ubytováni v hotelu Travelodž u golfového klubu s pěknou restaurací. Projeli jsme krásnou hornatou krajinou severovýchodního Skotska, která se nedá ani popsat, to se musí vidět.

A je tu pondělí 17. 8. 2009 a nás čeká dlouhá cesta a projížďka po ostrově Sky. Ještě než vjíždíme na ostrov Sky máme zástavku u nejfotografovanějšího hradu Eilean Donan Castle (23), takže pár fotek a už míříme na ostrov Sky kam se dostáváme přes nově vybudovaný most Skye road Bridge (24) (1995). Za mostem odbočujeme z naší trasy a vjíždíme do dříve (před výstavbou mostu) velmi živého přístavního městečka Kyleakin (25) abychom se mohli prohlédnout konstrukci tohoto mostu. Pak už nám nic nebrání v další sice občas deštivé, ale přesto krásné cestě po ostrově. Dalším cílem je hrad Dunvegan (26) s nádhernými zahradami. Co však všechny nejvíce láká, je projížďka na loďce po moři k ostrůvkům s volně žijícími tuleni (27). Tuleně máme téměř na dosah ruky, ale tuleně to nijak nevyvede z jejich klidu, sem tam nějaký po nás hodí očkem, ale potom se otáčí, pravděpodobně aby nám zdůraznil, že jsme mu zcela lhostejní. Byli milí i s několika mláďaty. V podvečer dorážíme do jediného města ostrova, do přístavního města Portree s 2,5 tisíci obyvateli (28). Prohlídka přístavu, krmení racků, focení, nákup pohledů a honem zpět do autobusu, čeká nás poměrně dlouhá cesta zpět do místa ubytování, do města Falkirk.

Přijíždíme poměrně pozdě večer, ale nevadí.

Následující den máme hned po ránu prohlídku 211 let provozované destilérky ve městě Pitlochry vyrábějící jednodruhovou whisku Blair Athol (29). Součástí prohlídky je i ochutnávka zdejší produkce whisky a samozřejmě možnost jejího zakoupení.

Odtud odjíždíme na další zastávku, ale přestože to nebylo v programu nedá mi to, abych se nezmínila, že poblíž vesničky v které jsme byli na exkurzi, se nachází vodní elektrárny mezi Loch Faskally a řekou Tunnel u městečka Pitlochry. Zajímavostí je zde především rybí přechod tzv. Lososí žebřík (Fish Ladder), což je soustava kaskád se spodním tokem vody, která umožňuje lososům cestu kolem elektrárny z jezera proti proudu. Žebřík je 300 m dlouhý a překonává 17 m výškový rozdíl. Snad příště.

Dalším místem našeho zastavení je hrad vévody z Atholu – Blair Castle (30). Rozsáhlý zachovaný bílý zámek s expozicemi ve 30 místnostech. Prohlídku zakončuje hra místního dudáka (31) před zámkem a to i přesto, že se znovu pořádně rozpršelo. Za vydatného deště opouštíme sídlo vévody z Atholu. Déšť je tak intenzivní, že odrazuje i od focení zdejších dlouhosrstých krav s mohutnými zakroucenými rohy a tak pokračujeme dál do města Dunkeld na řece Tay, města obklopeného lesy a skalními útesy. Turistickou zajímavostí je místní katedrála of Dunkeld nacházející se na soutoku řek Tay a Braan, zasvěcená sv. Columbovi (32) (jméno Columba znamená holubice).

Poté pokračujeme na místo korunovace skotských králů – Scone Palace (33) (celkem zde bylo korunováno 42 králů), sídla rodiny Mansfieldů, která zámek stále obývá a stará se o část zahrad. V každé místnosti zámku je vidět záliba Mansfieldů v pěstování orchidejí. Mimo expozice ve vybraných místnostech zámku, které jsou poměrně obsáhlé nás zaujali i pávi, především ti bílí, kteří jsou poměrně vzácně k vidění. Zajímavé je i místní Pinetum se 183 let starou borovicí. Scone Palace se nachází nedaleko Perthu, bývalého hlavního města Skotska, ležícího na břehu řeky Tay.

   So, thanks to all at once, and to each, whom weinvite to see us crown´d at Scone

                                                                                                                             William shakespeare -Macbeth

Pro dnešek bylo dost zámků a tak den končíme pohledem na Firth Bridges (34) údajně největší a nejkrásnější mosty světa. Jedná se o dva vedle sebe stojící mosty – silniční a železniční, postavené přes úžinu First of Forth nedaleko od Edinburghu. Železniční most byl slavnostně otevřen princem Eduardem VII. v březnu 1890.

Délka mostu i s příjezdem je 2 528 m, samotný most je dlouhý 1 627m, nejvyšší část mostu se nachází 112,5 m nad hladinou. na konstrukci mostu bylo použito 51 tis. tun oceli a 8 milionů matiček. Celá stavba stála 3 mil. liber. Autorem mostu, který je prvotřídní ukázkou stavební dovednosti, je Viliam Moris. V současné době po mostě přejede cca 200 vlaků za den. Předpokládá se že most bude zapsán do seznamu UNESCO. Most je opravdu velmi zvláštní konstrukce, ale stále se musí obnovovat jeho nátěr, protože je vzduchem ze slané mořské vody ničen, což stojí nemalé finanční prostředky.

Silniční most byl otevřen až v roce 1964 Alžbětou II. Je dlouhý 2,5 km, bylo na něho spotřebováno 39 tisíc tun oceli a je až 155 m vysoký. Při změně počasí se rozpíná až o 2 m a za deště je o 100 tun těžší.

A je tu středa 19.8.2009 a nás čeká Edinburgh, město o kterém se říká, že oproti ostatním velkoměstům může působit nudně, ulice nejsou přecpány lidmi, nepředjíždí se tu auta, netroubí. My jsme ale zažili pravý opak. Důvodem byl fakt, že v srpnu se v Edinburgu každoročně (už od roku 1947) koná   Mezinárodní edinburský Festival, který na tři týdny zcela zaplní město a proto je tu značně živo. Odměnou je mimořádná nabídka kulturních a uměleckých zážitků (pokud máte čas). Také se říká, že je jedním z nejkrásnějších měst na světě, což musí každý posoudit sám.

Ale vraťme se na začátek naší návštěvy, na Edinburghský hrad (35), který se tyčí na 135 m vysoké skále, což zaručuje jeho viditelnost z kteréhokoliv místa v Edinburghu. Mezi nejzajímavější místa hradu, které jsme navštívili bezesporu patřila místnost, kde jsou uloženy skotské insignie (Honourus of Scotland) (36), používané při korunovaci skotských následníků trůnu a dále ložnice, kde Marie Stuartovna porodila syna, pozdějšího krále Skotů Jakuba VI. Viděli jsme zde i nejstarší budovu města, románskou kapli sv. Markéty, impozantní dělo z poloviny 15. století Mons Meg (37), jehož koule o váze 225 kg bylo možno vystřelit do vzdálenosti cca 2,5 km. Dále tu je Skotský národní památník války, zasvěcený památce vojáků z 1. světové války a samozřejmě další a další obdivuhodné stavby a exponáty. To už ale za vydatného deště a poměrně silného větru procházíme po Royal Mile (Královské cestě) mezi edinburským hradem a palácem Holyroodhouse (cesta měří opravdu přesně 1 míli, tj. cca 1,6 km). Míjíme výstavné domy, průhledy mezi domy na Edinburgh a především spoustu účastníků Festivalu. Následuje přestávka na prohlídku Katedrály St. Giles, kde nacházíme novogotickou kapli zasvěcenou skotským rytířům Řádu bodláku (Chapel of the Thistle) (38) s nádhernou vějířovitou klenbou. Jdeme dál výstavnou ulicí, kde téměř na jejím konci se nachází zcela nová budova Skotského parlamentu (39). Královskou Míli uzavírá Holyroodhouse Palace (40) jedna z hlavních pamětihodností Edinburghu. Holyroodhouse (nebo-li jen Holyrood) byl a stále je královskou rezidencí, kde královna přijímá oficiální návštěvy. Ale i přesto je palác stále přístupný veřejnosti. Za palácem se tyčí již vyhaslá sopka, která dotváří půvab zdejšího místa a je cílem mnoha návštěvníků Edinburghu neboť skýtá ucelený pohled na město.

Odpoledne věnujeme procházkám po Edinburghu, přecházíme přes významný most North Bridge, kolem nejhonosnějšího hotelu Balmoral Hotel (41), kde při návštěvě přespává i královna, pokračujeme třídou Princes Street kolem vlakového nádraží, míjíme sochu Waltera Scotta (nejvýznamnějšího skotského spisovatele žijícího v letech 1771 až 1832) Scott Monument (42), dále je Národní galerie a pak už naše kroky směřují do „Nového města“ vybodovaného v gregorianském stylu. Procházíme uličkami a dostáváme se k asi nekrásnější části „Nového města“ a to na náměstí Charlote Square. V tomto „Novém městě“, vybudovaném v georgiánské architektuře, v období let 1714 – 1830 (v průčelí domu antické sochy, barevné dveře, zajímavé světlíky) (43) cca 2,5 tisíce domů chrání UNESCO. Prohlídku města, kde v průhledu ulice vidíte sochu nebo významnou budovu, kde je plno zeleně, parků a dalších zajímavostí končíme na Calton Hill (44) s Nelsonovým památníkem, vyvýšeném místě nad městem odkud je nádherný pohled na Edinburgh a končíme naší prohlídku města a naši cestu po Skotsku i se slovy našeho spisovatele, kterého nám po cestě občas cituje náš výborný průvodce Martin.

Mr. Bone měl bezmála pravdu, když prohlásil Edinburgh za nejpěknější město na světě. Je pěkné, kamenně šedivé a divné; tam, kde jinde teče řeka, běží železnice, na jedné straně je staré město, na druhé straně nové, třídy široké jako nikde, v každém průhledu socha nebo kostel; a ve starém městě hrozně vysoké domy, což není nikde v Anglii; a prádlo na bidélkách plápolající nad ulicemi jako vlajky všech národů – to také dole v Anglii není, a umazané, ryšavé děti na ulicích, to také dole v Anglii není; a kováři, truhláři i všelijací strejci, to také v Anglii není, a divné uličky, wynds nebo closes, to také v Anglii není, a tlusté, rozcuchané babky, to také v Anglii není; tady se zase začíná lid, jako v Neapoli nebo jako u nás. To vám je zvláštní, tady ty staré domy mají komíny v průčelí, jaksi místo věží, jak jsem to nakreslil. To není nikde na světě, než v Edinburku. A město leží na kopcích; běžíš někam, a najednou máš pod nohama hlubokou, zelenou propast s pěknou řekou dole; jdeš, a z ničeho nic běží ti nad hlavou jiná ulice po mostě, jako v Janově; jdeš, a přijdeš na čisté kruhové náměstí, jako v Paříži. Pořád se máš čemu divit. Vlezeš do Parliamentu, a tam běhají celá hejna advokátů v paručkách se dvěma ocásky vzadu, jako před nějakými sty lety. Běžíš se podívati na hrad, co tak malebně stojí na kolmé skále, a přijde ti do cesty celá kapela dudáků a kumpanie Highlanderů; ti mají nohavice z kostkovaných plaidů a čepici s pentličkami, ale dudáci mají sukénky červené a černé a na nich takové pytlíky z koziny, a hudou na dudách mečivou a rozčilující píseň za doprovodu celé kapely bubeníků. Paličky lítají nad hlavami bubeníků, točí se, vyskakují v divném a divošském tanci; a dudáci mečí válečnou píseň a pochodují po hradní esplanádě s nahými koleny drobnými krůčky baletek. A bum a bum, paličky se točí rychleji, kříží se, vzlétají a najednou je z toho smuteční pochod, dudáci piští nekonečnou a táhlou melodii, Highlandři stojí v pozoru, za nimi hrad skotských králů a ještě dále za nimi celé krvavé a strašné dějiny této země. A bum a bum, paličky tančí nad hlavami divoký a umný tanec – tady ještě hudba zůstala podívanou jako v pravěku; a dudáci se nadnášejí, jako by v hřebčí netrpělivost tančili do boje.

Karel Čapek – Anglické listy (1924)

Edinburgh, jak ho nakreslil Karel Čapek

A ve čtvrtek 20.8.2009 už zbývá pouze cesta letadlem ráno z Edinburghu zpět do Prahy a vzpomínky na pěkný výlet.

Jídlo?

Vždy nám chutnalo. Pro Skotsko je typické jídlo haggis,   hodně kořeněný prejt z ovčích vnitřností. Zní to nevábně, ale prý chutná velice dobře, i někteří z našeho zájezdu ho ochutnali. Další zajímavostí je zde marmeláda vyráběná z citrusových plodů, především pak z pomerančů a to včetně kůry a proto její chuť je trochu nahořklá. A bez skotského piva po dobrém jídle to snad ani nejde!

Za ochutnání stojí i máslové sušenky.

Co může být nepříjemné?

V létě za pěkného dne při soumraku u lesů na člověka utočí midges – kousavé mušky. Jsou tak malé, že jsou sotva vidět, ale jsou jich mraky, jsou neúnavné a jejich kousnutí je bolestivé. Tam kde se objeví, se takřka nedá vydržet, je to otrávené a skoro nic na ně nepůsobí. Leda místní repelenty, ale jistější je před nimi utéct (od lesů, což ne vždy může být snadné). Trochu nás pozlobili při výjížďce na tuleně.

Jak se domluvit?

Většinou všichni znají angličtinu, ale používají i Skotštinu. Skotština je angličtina se zvláštním přízvukem. Velice těžké je rozumět rychlé a slangové mluvě.V některých částech Skotska (hlavně SZ) se stále používá galština (i na dopravních značkách a ukazatelích v názvech obchodů a pod. se s ní setkáme), starý keltský jazyk, trochu chrchlavý a s neuvěřitelně psanými slovy, rozumět se mu nedá vůbec.

Počasí?

I na deštivé počasí se dá zvyknout, někdy je i déšť velmi příjemný. V obchodech je možné vidět nádherné dětské pláštěnky v sadě s holinkami, vkusné nepromokavé pláště doplněné o elegantní kloboučky, rovněž z nepromokavého materiálu. A to, že zde potkáváte lidi na ulicích v holinkách je běžné a ne jen v ulicích ale i v muzeích, zámcích. Nikomu to nepřipadá divné.

Počasím se nenechej odradit. Jak bude, zjistíš velice snadno. Nasliň ukazováček a zvedni ho. Z té strany, odkud tě bude chladit, přijde déšť. A pokud je prst mokrý ještě než ho nasliníš, tak už prší.

skotský fotograf John – převzato z http://eldar.cz/caledonia/

 

Co jsme neviděli:

 

Pitlochry Dam is home to the famous Salmon Ladder where the fish may be seen in the viewing chamber during their ascent past Pitlochry Dam. In the Visitor Centre, find out why and how the fish make their epic journey from their birthplace in Highland rivers, out to sea and back upstream to spawn. Children and adults alike will enjoy The Salmon Story which tells the age old tale of this, the king of fish, through computer and video technology.

The turbine hall of Pitlochry Hydro-Electric Power Station can be viewed from the Visitor Centre

 

Skotsko (převzato z internetu)